Holubinka sivá (Russula grisea)
Holubinka sivá, vědecky známá jako Russula grisea, je druh jedlé houby z rodu Russula. Tento druh se vyznačuje značnou barevnou variabilitou a může být zaměněn s jinými druhy holubinek, ale i s jedovatými houbami, což vyžaduje opatrnost při sběru.
Synonymá a taxonomické zařazení
V literatuře se můžeme setkat s různými synonymy pro Russula grisea. Mezi nejčastější patří:
- Agaricus griseus Batsch (1786)
- Agaricus griseus Pers. (1801)
- Russula furcata var. pictipes Cooke (1884)
- Russula grisea Fr. (1838) var. grisea
- Russula grisea var. iodes Romagn. (1962)
- Russula grisea var. leucospora J. Blum (1952)
- Russula grisea var. olivascens Fr. (1838)
- Russula grisea var. parazuroides Romagn. (1967)
- Russula grisea var. pictipes (Cooke) Romagn. (1967)
- Russula grisea var. pictipes (Cooke) Romagn. ex Bon (1982)
- Russula leucospora (J. Blum) Romagn. (1952)
- Russula palumbina Quél. (1883) f. palumbina
- Russula palumbina f. pictipes (Cooke) Sarnari (1993)
- Russula palumbina Quél. (1883) subsp. palumbina
- Russula palumbina Quél. 6 (1883) var. palumbina
- Russula palumbina var.
Některé zdroje, jako například Melzer (1945), rozlišovaly holubinku doupňákovou (Russula palumbina) a holubinku sivou (Russula grisea). Podle současného pohledu jsou však tyto dva druhy považovány za totožné, přičemž Russula palumbina je synonymem pro Russula grisea.
Popis holubinky sivé
Klobouk holubinky sivé je masitý a dosahuje šířky 50-120 mm, výjimečně až 150 mm. V mládí má polokulovitý tvar, který se brzy stává sklenutým, až nakonec ploše rozprostřeným a ve středu široce prohloubeným, případně až nálevkovitým. Barevnost klobouku je velmi proměnlivá: od zelené, modré, fialové, přes růžovou až k okrovým, hnědým a šedým odstínům. Často bývá klobouk rezavě skvrnitý. Okraj klobouku je dlouho hladký, v dospělosti se objevuje krátké a nevýrazné rýhování.
Pokožka klobouku je matná, za sucha hladká nebo jemně paprsčitě vrásčitá, za vlhka je lepkavá. Je loupatelná téměř do poloviny šířky klobouku. Pod pokožkou klobouku se často vyskytuje nafialovělý až lilavě-fialový odstín.
Dužnina je zpočátku tuhá, později se stává křehkou a houbovitou. Je bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá. Při poranění a ve stáří nepatrně hnědne, ale tato změna barvy je obvykle mírná.
Lupeny jsou mastné a nelámavé, v dospělosti se mohou objevit i na třeni. Mohou mít světlejší až smetanový odstín. V blízkosti okraje klobouku se může objevit nafialovělý nádech.
Třeň je zpravidla 40-100 x 10-25 mm, v mládí pevný a plný, později světlý, podélně jemně vrásčitý, bílý, někdy narůžovělý nebo nafialovělý, ve stáří žíhaný. Může být okrajově rozšířený pod kloboukem. Vůně houby je mdlá, chuť jemná, u mladých plodnic v lupenech může být mírně štiplavá nebo trpčí.
Výtrusy jsou bělavé až smetanové.
Ekologie a rozšíření
Holubinka sivá se hojně vyskytuje v listnatých lesích, kde roste zejména pod duby (Quercus), buky (Fagus), habry (Carpinus) a lípami (Tilia). Občas se může objevit i pod jehličnany. Preferuje nižší nadmořské výšky, například se vyskytuje v oblastech kolem 400 metrů nad mořem.
Tato houba může být potrápit houbaře kvůli své barevné proměnlivosti, která ji činí podobnou řadě jiných holubinek se zelenou až modro-fialovou čepičkou.
Možné záměny
Holubinka sivá může být zaměněna s několika dalšími druhy holubinek, včetně:
- Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha): Tato podobná houba se liší velmi pružnými, nelámavými lupeny (tzv. špekové lupeny) a bílým výtrusným prachem. Okraj klobouku dospělé Russula cyanoxantha má neolupatelnou pokožku a rýhuje se jen slabě.
- Holubinka kachní (Russula anatina)
- Holubinka dužnatá (Russula medullata)
- Holubinka bělovýtrusová (Russula variegatula)
- Holubinka dubová (Russula ilicis): Tento vzácný, teplomilný druh se vyznačuje třeněm bez fialových nebo růžových odstínů a poněkud tmavším, spoře uspořádaným kloboukem.
Je důležité si uvědomit, že všechny zmíněné zaměnitelné druhy holubinek jsou jedlé a kulinářsky hodnotné.
Chemická reakce pro odlišení
Pro spolehlivé odlišení Russula grisea od některých podobných druhů, jako je například Russula cyanoxantha, lze využít chemickou reakci s roztokem síranu železnatého (zelená skalice). Zatímco Russula cyanoxantha reaguje negativně, Russula grisea reaguje rychle do výrazné růžovo-oranžové barvy.
Jedlost a kulinářské využití
Holubinka sivá je výborná jedlá houba s všestranným kuchyňským využitím. Všechny druhy holubinek, které jsou s ní zaměnitelné, jsou rovněž jedlé a kulinářsky ceněné.
Možné riziko záměny s jedovatou houbou
Je klíčové zdůraznit, že pouze naprosto nezkušený houbař by mohl zeleně zbarvenou holubinku zaměnit za smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Tato záměna je však v praxi velmi nepravděpodobná vzhledem k zřetelným rozdílům v morfologii obou hub.
Recept na přípravu
Holubinka sivá se hodí do různých pokrmů. Lze ji připravit například jako součást omáčky:
- Nakrájenou cibuli osmahneme na trošce tuku dozlatova.
- Zaprášíme moukou, zalijeme vývarem a rozšleháme.
- Přidáme sůl a pepř a vaříme asi 30 minut.
- V jiném tuku osmahneme kousky očištěných a nakrájených hub.
- Přecedíme uvařenou omáčku k osmahnutým houbám.
- Pokud používáme sušené houby, předem je uvaříme v malém množství vody nebo vývaru.
Zajímavosti a diskuse
V houbařských komunitách se často diskutuje o identifikaci a vlastnostech holubinek. Uživatelé si předávají zkušenosti s jejich sběrem a zpracováním. Někteří houbaři se holubinkám zpočátku vyhýbají kvůli jejich barevné variabilitě a možnému štiplavému nebo trpkému taste, který se však často při tepelné úpravě ztrácí.
Diskutuje se také o rychlosti růstu a rozkladu těchto hub. Holubinka sivá dokáže velmi rychle vyrůst, ale za normálních podmínek také rychle podléhá rozkladu, což obvykle trvá dva až tři dny.
Za sběr těchto hub můžete dostat až milionovou pokutu!
tags: #russula #grisea #pokozka